Spínací kontakty umožňují snímat polohu vlaků a ovládat příslušenství na kolejích. Nejběžnějším použitím spínacích kontaktů je ovládání železničních přejezdů, autobloků a automatické přestavování vyhybek.

Snímání lze uskutečnit několikati způsoby, každý má své výhody a nevýhody a proto si je zde trochu popíšeme.

Klasický kolejový kontak

Klasický kolejový kontak využivá propojení koleje s kontaktem pomocí kovových kol lokomotivy. Kontak se většinou dává na kolej označovanou jako zem nebo mínus. Kontakty které spínají a rozpínají např. závory na železnčním přejezdu musí být od sebe vzdáleny více jak nejdelší vlaková souprava.

Kontakt jde udělat i přerušením koleje dvěmi řezy ve vzdálenosti asi 5-6 mm od sebe. Kolej proklemujeme aby zůstal okruh a z odděléné malé koleje vyvedeme vývod.

viz obrázekVýhody:

kontakt je velmi spolehlivý

nízké pořizovací náklady

Nevýhody :

spíná každé kovové kolo

Výstup z kolejového kontaktu se připojí na ovládací relé či na klopný obvod, který vykoná určitou činost.

Spínaní pomocí magnetů

Dalším způsoben jak snímat průjez vlaků je bezkontaktní spínání kolejového kontaktu pomocí magnetu a jazýčkového relé.   Relé je umístěno ve skleněné trubičce a na koleje se instaluje mezi pražce, aby bylo co nejméně vidět, nebo na střed koleje aby vlak při průjezdu na relé působil déle. Podélné uložení relátka je spolehlivější , aby bylo co nejméně nápadné je vhodného natřít černou barvou.

Nevýhodou je nutnost na všechny lokomotivy instalovat magnet. A tady vznikl zádrhel. Instalace magnetků může být na některých lokomotivách problematická a může způsobovat něčekané problémy, např. při pomalém přejezdu výhybkou, kdy špatně umístěný magnet může drhnout o kolejnice. Vzdálenost mezi magnetem a jazýčkovým relé by neměl být větší než 5mm.

Je-li relé schované mezi pražci spíná relé jednou, což je vhodné pro použití v digitálním kolejišti.

Položíme-li relé po délce kolejí , relé dává dva impulzy. Použijeme-li bistabilní klopný obvod, tak druhý impulz který se v obvodu objevi do 1 vteřiny, se ve výsledném stavu neprojeví. Spíše má výhodu , že obvod bezproblému překlopí do požadovaného stavu.

Výhody:

bezkontaktní spínání

vysoká spolehlivost

Nevýhody:

každá lokomotiva na kolejišti musí mít magnet

Optický kontakt

Dalším ze způsobů jak udělat bezkontaktím snímač je použítím optické závory. Na spodek všech lokomotivy je vhodné nalepit alobal, jako zrdcátko.

Optická závora se dá udělat s fototranzistoru a infradiody a nebo použít reflexní světelnou závoru CNY 70.

Já jsem jí umístil pod koleje do montážního otvoru o průměru 10mm a přichytil tavným plastem. V zaštěrkovaném podloží jsem udělal otvor mezi pražci ,aby snímač byl co nejvíc schovany.

Reflexní světelnou závoru obsahuje fototranzistor a infradiodu , která potřebuje 5V napájení. Výstup je nejlépe připojit k vyhodnovacímu obvodu, např. klopný obvod.

Do 5V větve se přidává ochraný rezistor, aby diodou protékal správný proud. Bistabilní klopný obvod drží stav dokud nepříjde impulz na druhý vstup.

Výhody:

bezkontaktní snímání polohy vlaků

funguje na vzdálenost až 10 mm

jednoduchá instalace zrdcátek na lokomotivy

jednoduchá konstrukce

Nevýhody :

napájení čidla 5V

čidlo není odolné proti blesk s fotopřístrojů

Snímání vlaků na kolejišti lze řešit i jinnými způsoby. např. měřením odběru proudu v daném úseku lokomotivou. Ale to jsou složitější obvody a ty jsou vhodné pro skušenější radioamatéry.

Každý modelář si musí sám vybrat, jaké snímaní použije podle rozsahu provozu na kolejišti.

Mnoho zdaru při stavbě modelového kolejiště.